Anketa

Jaká je podle vašeho názoru nejlepší období pro odchov štěňat (z pohledu chovatele)?

Jaro (2684 hl.)
 
Léto (1315 hl.)
 
Podzim (1376 hl.)
 
Zima (1311 hl.)
 
Je to úplně jedno (1265 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 7951

Svátek

Dnes je 23. 09. 2018
Svtek slav Berta,
ztra Jaromr

Kontakt

Petr Bárta
Blansko 156
678 01 Blansko
Petr.Barta@black-sky.cz
+420 777794317
petr.barta.775

Partneři

Portál Toller.cz
Portál Golden forum
Pes Shop
Bracco
Na našem webu je možné přihlášení k RSS.

MVZPR Třeboň - Bertiny lázně, 2009

Vydno dne 21. 09. 2009 (5439 peten)

Tyhle zkoušky nezačaly vůbec dobře - dokonce jsem uvažoval, jestli se mi vůbec chce se do Třeboně harcovat (navíc dvakrát, jak uvidíte za okamžik). V neděli odpoledne jsem ale tuhle otázku vůbec neřešil, jen jsem si užíval skvělý výsledek, který se Kiře podařil.



Proč zkoušky nezačaly dobře? To je úplně jednoduché - předvedl jsem se jako strýc Podger a hned na začátku jsem dostal dvě "žluté karty", protože nejen že jsem na sraz dorazil později než jsem měl (to se dalo čekat, nepovedlo se mi odjet dřív z práce), ale kromě toho jsem také zapomněl doma velmi důležitou věc - Kiřin průkaz původu a očkovací průkaz, nemluvě o tom, že jsem dojel v naprosto nemysliveckém oblečení. Nezbylo než se otočit, a pěkně na noc si zajet domů, a dorazit v sobotu včas na ranní nástup. Po cestě jsem právě rozvažoval, jestli má cenu vůbec v sobotu ráno brzo vstávat a hnát se na jih Čech, jen abychom hned na první disciplíně vypadli - měl jsem velké obavy z barvy, kterou jsem sice poctivě trénovali, Kira ale při výcviku předváděla, no, řekněme velmi rozporuplné výkony. :-)

Nástup jsem stihl, vylosoval jsem si startovní číslo 16, a bez zdržování a přemýšlení jsme se (po slavnostním nástupu a tak, samozřejmě) pustili do práce. Pochopitelně, hned na začátku nás čekala ta obávaná disciplína - "práce na pobarvené stopě". S číslem 16 jsme byli poslední ve skupině, takže jsem měl čas být opravdu pořádně nervozní. Navíc všichni psi přede mnou předváděli opravdu moc pěkné výkony, takže o to větší ostudu jsem si představoval... Kira mne ale má asi opravdu ráda (jak se vyjádřila chovatelka, když jsem jí po práci volal výsledek), protože se na barvu nasadila, a celou dobu z ní téměř nespustila nos. Šla opravdu moc a moc pěkně, na místě kde jsem nevěřil že jdeme dobře se opřela do řemenu a přestože ke konci potřebovala trochu víc povzbuzovat, dovedla mne spolehlivě až na konec ke kusu. Spadl mi obrovský balvan ze srdce, a konečně jsem si začal zkoušky užívat - s pocitem že i kdybychom už vypadli, to nejhorší se nám přece jen povedlo.

Samozřejmě, postupem času se "tím nejhorším" stávala vždy ta nejbližší budoucí disciplína (kdo jezdíte na zkoušky, určitě to znáte). Odpoledne (na malém lese) to bylo asi odložení - protože dva kusy ve čtverci mi Kira přinesla během dvou minut, a rozhodčí její práci zhodnotili jako nejlepší ten den, na vlečce také problémy nemíváme, ale když mne nevidí, nebývá Kira ani trochu klidná. Tentokrát ale opravdu nedělala problémy, myslím že se za celých pět minut ani nehnula, a zbýval nám jen klid na stanovišti, který jsme dělali všichni společně (tedy všichni - nás deset zbývajících, protože šest pejsků bohužel některý z předcházejících úkolů nezvládlo). Stanoviště jsme ale přežili také, a mohli jsme se konečně jet ubytovat a užít si trochu těch společenských kontaktů. :-)

 

Neděle nás přivítala stejným počasím jako sobota (zataženo, mlha, nepříjemno), ale to samozřejmě nekazilo náladu ani nám ani našim pejskům - opět se nekonala žádná zdržení, jen se nám přerovnaly skupiny (vzhledem k počtu vypadlých) - neděli jsme tedy jezdili a chodili jen ve dvou. Kiře to nijak nevadilo - alespoň jsme měli menší čekací prostoje, a protože nejevila žádné známky únavy, nevadilo to ani mně. :-) Nejprve jsme vyrazili na vodní práci - handling předvedla Kira výborný, ke kačenám plavala v obou případech přímo, a tentokrát ani s předávvkou nedělala žádné cavyky. Aport z hluboké vody byl také bez problémů, napjatý jsem byla ale chvíli při dohledávce v rákosí. Kira totiž nejprve chvilku slídila v bezprostředním okolí, pak ale vyrazila vpřed - sice do sousedícího lesa a ztratila se mi z dohledu, ale za malou chvilku bylo slyšet šustění rákosí, a za další moment charakteristické chrochtání spojené s nesením kachny. :-) Vodění na řemeni i na volno nám opravdu problém nedělává, zbývala nám ještě jedná disciplína u "vodních" rozhodčích - marking. No a protože na rozdíl od minulých všestranek se Kira soustředila, neměla ani s tím problém, a na na oběd jsme šli stále s plným počtem bodů.

Na poslední tři disciplíny jsme si chvíli museli počkat, takže nervozita opět stačila narůst. Kira si ale naopak trochu oddechla, a navádění na dva kusy ukázala moc hezky - první aport našla téměř z běhu, bez opravování, a v druhém případě zas pro změnu předvedla moc pěkný handling - stočila se totiž příliš vpravo, musel jsem ji zastavit, ale poslechla bez odmlouvání, vyrazila určeným směrem, a s aportem se vrátila s výrazem "vidíš jak jsem to pěkně udělala?"... :-)

Nakonec naší asi nejslabší disciplínou byla ta předposlední - slídění s dohledávkou. Slídění bylo ještě pěkné, bez problémů (i když o něco kratší do stran než bych si představoval), ale dohledávka nebyla úplně bezproblémová - Kira se spoléhala na moji pomoc o něco víc než bych chtěl, rozhodčí to samozřejmě viděli také, ale nakonec se to projevilo jen při jednom aportu, zajíce už našla a přinesla bez větších potíží sama, celkovou známku z přinášení nám tedy ta jedna pomocná trojka nezkazila. :-)

No a jako finále jsme měli vlečku. :-) Jako obvykle, běh po stopě taženého bažanta je pro Kiru lahůdka. Hrklo ve mně, když jsem ale slepici přebíral - mezi peřím bylo totiž zcela jasně vidět maso, rozhodčí mě ale hned uklidnil, že za to Kira rozhodně nemůže, že ten kus už takhle vypadal...

 

Takže: nejen že se nám povedlo všestranky opět úspěšně dokončit, ale tentokrát jsme skončili v první ceně, a to s plným počtem bodů! No a také to znamená, že jsme se velmi pravděpodobně nominovali na Mezinárodní soutěž retrieverů v příštím roce!

 

Přestože jsme neměli ani s tímto výsledkem šanci na celkové vítězství (Wladyslav Hoff měl také plný počet bodů, ale Doda šla na barvě jako oznamovač), čekala nás ještě jedna práce - rozstřel. Crazy (Roman Körner) a Kira si to totiž ještě musely rozdat o druhé místo, a tudíž o titul Res.CACIT. Rozhodující disciplínou byla dohledávka dvou kusů v lese - Kira šla první, ukázala moc pěknou práci, Crazy ale první aport přinesla ještě rychleji. Roman pak k jeho škodě udělal chybu, postoupil si o malou vzdálenost, Crazy se vrátila ověřit první místo, a než ji Roman zavolal a poslal znovu, uběhlo příliš mnoho času, takže i když poté druhý kus Crazy přinesla (opět) rychle, celkový výsledek byl příznivější pro Kiru. No a protože se ještě navíc už v té době rozpustily mraky a udělalo se krásně, mohli jsme si naplno užívat Kiřin skvělý úspěch. :-)

 

Bohužel, přestože oba tituly (Res.CACT a Res.CACIT) můžeme využít pro vlastní šampionát (Doda je jak český šampion, tak interšampion), jedná se "jen" o rezervní tituly, takže žádný pohárek jako vzpomínku na zkoušky jsme nedostali. Trochu mi to přijde líto, ale zas na druhou stranu - je to motivace pro to, být příště pokud to půjde ještě lepší... :-)

Děkujeme tímto rozhodčím za korektní posuzování, kolegům vůdcům za skvělou kolegiální a přátelskou atmosféru, a organizátorům za bezproblémový průběh a organizaci zkoušek, a budeme se těšit příště. :-)


Webmaster Petr Brta © 2008 Design by IvaShow
Vytvoeno prostednictvm phpRS